Příprava výstavby

Strategie rozvoje energetických zdrojů v České republice se řídí schválenou státní energetickou koncepcí, která deklaruje potřebu soběstačnosti republiky v oblasti výroby elektřiny. Otázkou ale zůstává, jakým směrem se má rozvoj energetiky ubírat a jakým způsobem v budoucnu nahradit výkony dosluhujících elektráren. I když výstavba nových uhelných nebo plynových bloků a komplexní obnova stávajících povede k částečnému navýšení kapacit, nebude to v dlouhodobém horizontu stačit. Státní energetická koncepce i další vládní dokument – Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky, počítají s potřebnou výstavbou nových jaderných bloků a doporučují s dostatečným předstihem zahájit přípravné práce na zajištění potřebných povolení a realizaci plánu.

Vládní dokumenty o rozvoji jaderné energetiky v ČR

Příprava podkladů i následná realizace výstavby nového jaderného zdroje je legislativně velmi náročná a může trvat i přes dvacet let. Proto je nutné spustit tento proces včas, aby první výroba elektrické energie v budoucnu kontinuálně navazovala na potřeby elektroenergetiky ČR a zajistila tak její dlouhodobý přebytkový charakter. Vzhledem k tomu, že prakticky vždy jsou připojovány elektrárny o výkonech stovek nebo i tisíců MW, nemůže celková kapacita elektroenergetiky přesně kopírovat aktuální energetickou potřebu státu, ale je buď nedostatková, nebo rozumně přebytková. ČR preferuje přebytkový charakter svých výrobních kapacit před nedostatkovým.

Po rozhodnutí o výstavbě nového jaderného zdroje začíná etapa předprojektových příprav, ve které se rozhoduje o výběru lokality (geologické, dopravní nebo socioekonomické průzkumy), zajišťují se pozemky, povolení k umístění stavby nebo studie o hodnocení vlivu na životní prostředí (plnění podmínek EIA). Souběžně s tím probíhají také obsáhlé vysvětlující besedy a dohody s místními komunitami.

Legislativa a předpisy

Atomový zákon o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření

Výstavba jaderného zařízení podléhá, stejně jako výstavba jiných objektů, obecným předpisům zakotveným ve stavebním zákoně, ale vzhledem k využívání jaderné energie (zdroje ionizujícího záření) musí výstavba splňovat i požadavky speciální legislativy dané atomovým zákonem.

Dle stavebního zákona je výstavba rozdělena do čtyř, resp. pěti následujících částí:

• Etapa umístění stavby jaderné elektrárny – zabývá se místem budoucí výstavby, posouzením jeho vhodnosti a všech doplňujících technických a společenských podmínek pro zdárnou budoucí stavební činnost v lokalitě a blízkém okolí.
• Etapa výstavby jaderné elektrárny – zabývá se organizací a samotným zajištěním stavby, její předem stanovené kvality, správné organizace a technického i ekonomického provedení. Je to období intenzivní dodavatelské a kontrolní činnosti.
• Etapa spouštění jaderné elektrárny a zkušební provoz – postupně se ověřuje funkčnost veškerých stavebních i technických oddílů jak samostatně, tak komplexně jako celku. Důležitou kapitolou této etapy je fyzikální a energetické spouštění a ověření neutronově-fyzikálních vlastností aktivní zóny reaktoru na všech výkonových úrovních od 0 do 100 % výkonu. Ověří se současně i energetické vlastnosti celku výrobního bloku elektrárny a jeho připojení do elektrických sítí.
• Etapa trvalého a dlouhodobého provozu jaderné elektrárny (LTO) – je časově nejdelší (cca 60 let) a kromě běžné výroby elektřiny, výměn paliva a zpracování odpadů zahrnuje i předepsané pravidelné kontroly zařízení, aby byla po celé toto období prokazatelně zajištěna bezpečnost a spolehlivost provozu. Období LTO pak zahrnuje další činnosti a průkaz stavu zařízení tak, aby bylo možné povolit další bezpečný provoz i po termínu projektové životnosti.
• Etapa vyřazování z provozu a likvidace jaderné elektrárny – poslední etapa představuje časově až několik desetiletí a zahrnuje bezpečné částečné nebo celkové rozebrání elektrárny a konečnou likvidaci nebo uložení všech rozebraných částí. Výjimečnou kategorii likvidace představuje tzv. „jaderný ostrov (radioaktivní)“, který přichází na řadu mezi posledními částmi stavby.

Jednotlivé etapy plánování, budování a provozu elektrárny na sebe navazují a každá etapa začíná vydáním příslušného povolení podle stavebního zákona. Nejdříve je nutné územní rozhodnutí, pro výstavbu je potřebné stavební povolení a trvalý provoz může začít po kladném kolaudačním rozhodnutí. Podmínkou pro schválení všech povolení (licencí) je předložení závazných stanovisek všech orgánů a organizací, které jsou účastníky těchto řízení. V případě výstavby jaderného zdroje jsou pro licencování zásadní stanoviska Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (zajištění jaderné bezpečnosti, radiační ochrany a havarijní připravenosti) a odpovědného institutu státní správy (posouzení vlivu stavby jaderného zařízení na životní prostředí).